Hraní her je oblíbenou zábavou dětí i dospělých. Většinou je to považováno za nevinnou aktivitu, která může sblížit rodinu a rozvíjí naše schopnosti a dovednosti. Ne vždy je to však tak jednoduché a nevinné. V některých případech totiž může na hrách, zvláště některých typů, vzniknout dokonce závislost, podobných té, která vzniká při návyku například na drogy či cigarety. A asi není třeba říkat, že je dobré se tomu vyhnout. Samozřejmě je jasné, že zdaleka ne všechny hry způsobují závislost. Asi těžko to bude například budeme závislí na Člověče, nezlob se!, nebo házené.
Avšak na hazardních hrách, sázení, či automatech nebo i videohrách závislost velmi snadno vzniknout může. V mnoha případech se pak jejich tvůrci tuto závislost snaží vyvolat, nebo ji alespoň podporují, aby tak získali co nejvíce peněz. Je tedy dobré vědět, jakým procesem vlastně vzniká. Zde musíme pochopit, co nám vlastně hry nabízí, konkrétně z chemického hlediska. Jedná se o vyplavování dopaminu, hormonu štěstí. Ten nás uvolňuje a vyvolává v nás spokojené pocity. Není tedy divu, že se snažíme mít jej v těle vždy co nejvíce. Ten se ovšem obvykle vyplavuje pouze při určitých příležitostech, a právě ty se hry snaží navodit.
Když se nad tím zamyslíme, tak všechny hry, na kterých se můžeme stát závislými, v sobě mají určité prvky náhody, a šanci získat velkou cenu. U automatů je to logické, stejně jako třeba u hraní pokeru. U videoher je to poněkud složitější, avšak i zde to najdeme – získáme daný předmět po poražení bosse, když šance, že se objeví, je pouhé jedno procento? S tímto vším samozřejmě tvůrci pracují, a snaží se nám nabízet co nejvíce šancí. Ty jsou však obvykle konstruovány tak, aby nám sice čas od času daly nějakou malou výhru, avšak velká cena nám prakticky vždy unikne. Ovšem i tyto malé výhry v nás vyvolávají dopamin, který očekávání, že vyhrajeme hlavní cenu, ještě zvyšuje. A brzo se na tomto dopaminu staneme závislými.
