O tom, že prakticky každý z nás má nÄ›jakého konÃÄka, nenà nejmenÅ¡Ãch pochyb. VÄ›tÅ¡inou se mu také snažÃme vÄ›novat, kdykoliv máme pÅ™Ãležitost, mnohdy k nelibosti naÅ¡Ã rodiny Äi přátel. Nenà tak pochyb, že by se mÄ›lo jednat o zábavnou, uklidňujÃcà aktivitu. I zde se vÅ¡ak může stát, že zažijeme cosi podobného pocitu vyhoÅ™enÃ, tedy že se mu budeme vÄ›novat prakticky jen z pocitu povinnosti, neboÅ¥ nadÅ¡enà vyprchá.
Â
Â
To v nás samozÅ™ejmÄ› může vzbudit nelibost, a můžeme na sebe být také naÅ¡tvanÃ, zvláštÄ› pokud jsme do nÄ›j investovali mnoho Äasu a penÄ›z. NemÄ›li bychom se vÅ¡ak na sebe zlobit. Ukazuje se totiž, že se jedná o naprosto normálnà jev, zvláštÄ› pokud se dané vÄ›ci vÄ›nujeme skuteÄnÄ› intenzivnÄ›. PÅ™Ãkladem může být, když napÅ™Ãklad soutěžÃme v nÄ›jaké hÅ™e a intenzivnÄ› se pÅ™ipravujeme na turnaj. Potom můžeme být znechuceni, avÅ¡ak nemusÃme se bát, jedná se o nÄ›co, co je naprosto normálnÃ.
Â
Je samozÅ™ejmÄ› jasné, že to nenà nic pÅ™Ãjemného, když nás nÄ›co takového potká. NaÅ¡tÄ›stà to neznamená, že bychom se museli svého konÃÄku vzdát a hledat nový. Obvykle je totiž Å™eÅ¡enà pomÄ›rnÄ› jednoduché: staÄÃ, když si od nÄ›j dáme na nÄ›jakou dobu pauzu, kterou budeme striktnÄ› dodržovat. UvidÃte, že po nÄ›jakém Äase se staré nadÅ¡enà vrátÃ.
Â
Â
ProÄ se to ale dÄ›je, když nás náš konÃÄek tak bavÃ? OdpovÄ›Ä znÃ, že mozek je vyÄerpán dlouhým soustÅ™edÄ›nÃm na jednu a tu samou vÄ›c. A relativnÄ› krátké pÅ™estávky bÄ›hem intenzivnÃho tréninku nejsou ani zdaleka dostateÄné na kompletnà regeneraci. Nenà tedy divu, že nám takto dává najevo svou nespokojenost. A pokud budeme tyto signály ignorovat, může to vést k mnoha nepÄ›kným komplikacÃm.
Â
Jak tedy můžeme vidÄ›t, i u konÃÄků platà ono známé „vÅ¡eho s mÃrou“. JistÄ›, ne vždy to jde dodržet, zvláštÄ› pokud chceme dosáhnout nÄ›jakých úspÄ›chů. PÅ™esto vÅ¡ak je dobré, abychom se o to alespoň v mezÃch možnostà pokusili. NaÅ¡emu tÄ›lo to totiž rozhodnÄ› dlužÃme.