I když je mi dávno pÅ™es tÅ™icet let, tak ráda si hraji. Mám ráda hry a je úplnÄ› jedno, jestli to jsou deskové hry a nebo sportovnà hry. A podle mého názoru neudÄ›láte chybu, když i vy budete vÄ›dÄ›t, co máte dÄ›lat, proto jsem si Å™ekla, že nejlepÅ¡Ã by bylo, kdybyste se celý den usmÃvali, že takhle by to byl každý nadÅ¡ený. MyslÃm si, že hry jsou důležité pro každého, kdyby si lidé vůbec nehráli, tak by to byla Å¡koda. Podle mého názoru, když lidé si budou hrát a budou také o sebe vÃce peÄovat, že by to bylo lepÅ¡Ã, protože když lidé se nebudou nudit, tak to potom znamená, že se zabavà a budou také vÃce spokojenÄ›jÅ¡Ã. Tedy alespoň tohle je můj názor.
Já sama jsem si Å™ekla, že kdybych si nemohla hrát a nemÄ›la bych žádnou možnost se zabavit, tak by se mi asi pÅ™evaÅ™il mozek. Já totiž mám takové zamÄ›stnánÃ, které je opravdu hodnÄ› nároÄné na pÅ™emýšlenà a kde je také spoustu lidÃ, takže také potÅ™ebujà mÃt nÄ›co, kde si odpoÄinu. A proto jsem si Å™ekla, že nejlepÅ¡Ã by bylo, kdybych tÅ™eba k sobÄ› také nÄ›koho mÄ›la, aby si také se mnou hrál. A vÃte, co mÄ› nejvÃce bavÃ? Bavà mÄ› hlavnÄ› Å¡achy, Å¡achy hraji od svých jedenácti a nebo od svých dvanácti let a nauÄil mÄ› je můj otec. Ve tÅ™inácti letech jsem už otce pÅ™eprala v Å¡achách, otec byl ale stále naÅ¡tvaný, že jsem ho v Å¡achách porazila. Na tomhle ale nenà vůbec nic divného.
Je logické, že když nÄ›kdo nÄ›koho bude uÄit dlouho nÄ›jakou hru, jako v tomto pÅ™ÃpadÄ› Å¡achy, tak potom také ten uÄenec kolikrát vyhraje. MÄ› tahle hra bavà a také jsem ráda, že mého sedmiletého syna bavà šachy také, akorát se divÃm, že ho to opravdu bavÃ. V takhle nÃzkém vÄ›ku! Tohle ale synovi nevadÃ. Protože když jsem se syna zeptala, jestli chce se mnou hrát Äasto Å¡achy, tak on mi Å™ekl, že ano. Ani nevÃte, jak moc mÄ› to těšÃ, protože Å¡achy beru opravdu jako důležitou hru. Â