Vždycky jsem ráda cestovala. A předpokládám, že ani nejsem sama. Protože také si živě vzpomínám na ty nádherné a zábavné doby na základní škole, kdy jsme se školou cestovali v sedmé třídě a potom ještě v deváté třídě do Chorvatska. A věřte mi nebo ne, ale vůbec jsem tomu nemohla uvěřit, protože mnoho lidí si také myslí, že cestování se školou je úplně nudné. Jenomže věřte mi, že nutné to vůbec nebylo. Protože mě tohle opravdu hodně bavilo a říkala jsem si, proč jsme nemohli cestovat opravdu stále. Je to veliká zábava. Když je tam opravdu hodně dětí a máte tam plno přátel a kamarádů, tak je to vždycky větší zábava, než když cestujete jenom s rodiči.
Protože já nemám žádné sourozence, takže jsme k moři vždycky jezdili jenom já otec a máma. Takže jsem tam neměla žádného sourozence, se kterým bych si hrála. Ale i tak jsem si cestování a dovolenou vždycky moc užila, protože jsem si už na to zvykla. Co jiného by mi taky zbylo? A s rodinou jsme cestovali také opravdu každý rok, a to do Itálie nebo do Španělska a občas také do Řecka. Někdy se stalo to, že jsme jeli dokonce i dvakrát ročně. Protože otec také moc rád cestoval a vedl si cestovní deníky, takže jsme kvůli otci také vždycky někam jeli, aby si mohl zapsat nové články o tom, jak moc rád cestuje a proč.
Taky jsme vždycky měli opravdu krásné suvenýry. Jeli jsme nějak klasické suché nafouklé ryby anebo mušle, tak také otec si vždy pravidelně vozil kvalitní exotické koření anebo maminka si také kupovala knihy, protože uměla dokonale mluvit italsky a španělsky. Myslím si, že cestování je snem každého člověka a že jenom bohužel málo komu se tohle splní. Znám ale také pár lidí, které si bohužel ani cestování nemohou dovolit, protože je to drahé. Chápu, že některé rodiny si to nemohou dovolit, jako například moje nejlepší kamarádka, která žije jen se sestrou a maminkou a nemají moc peněz.
